Japonské zahrady

Jestliže milujete krásně upravené zahrady v jednom stylu, pak vám padne jako ulitá japonská zahrada. Slouží jako součást klasické zahrady a vizáží se jedná o zahradu okrasnou. Japonskou zahradu si většinou na zahradě staví lidé, kteří tíhnou k východním filosofiím anebo lidé, kteří prostě mají rádi eleganci, jednoduchost a přesnost tvarů zahrady. K tomu, aby si člověk mohl založit japonskou zahradu, potřebuje opravdu dostatek prostoru.

Japonské zahrady potřebují prostor

Na malých prostranstvích lze založit tento typ zahrady jen velmi obtížně. Samotným vývoj japonských zahrad je ovšem s menšími prostory spjat, jelikož se tato zahrada vyvíjela na poměrně malém prostoru ve stínu původního čínského stylu zahrady. Japonská zahrada je velmi silně spjata s japonskou odnoží takzvaného zenového buddhismu. Vyvinula se v podstatě z čínské zahrady tak, že se snažila vhodně zkombinovat estetiku s úctou člověka k těm nejmocnějším silám všemocné přírody. Estetika v čínském pojetí se formovala zejména s úctou k božstvu kami. Japonské zahrady lze rozčlenit na několik variant.

Historický vývoj japonské zahrady

Zhruba do 7. až 8. století našeho letopočtu byly japonské zahrady skoro totožné se zahradami čínskými. Dělo se tak zejména v obdobích Nara a Heian. Typickými znaky těchto zahrad se staly jezírka, mosty, vodopády a malé říčky a uličky lemované lampami a menšími i většími pavilony. V 11. století došlo k zakládání takzvaných suchých zenových zahrad. Ty tvořil hlavně uhrabaný písek a štěrk vhodně doplněný většími i menšími kameny. Jednalo se o jakési typy abstraktních zenových zahrad. Postupem času se zahrady začaly mnohem více podobat těm dnešním. Jako příklad může sloužit třeba taková čajová zahrada, v níž se konají tradiční čajové obřady a také různé jiné rituály spojené s pouštěním tradiční japonské hudby, rozjímáním a naprostým soustředěním mysli.

[Nahoru ↑]